Loading...
Start a new Travel Blog! Blogabond Home Maps People Photos My Stuff

ac


190 Blog Entries
3 Trips
1390 Photos

Trips:

BeMyNepal
TrippinInTheeYah
IndiaJourney

Shorthand link:

http://www.blogabond.com/ac




Brzda pokroku

New Delhi, India


Takovou dobu už křičím na svět, jak se má změnit, aby věci začaly aspoň trochu fungovat, a svět mě ne a neposlouchá. Abych se pořád jenom rozčiloval, to je flagrantní ukázka nepoučitelnosti! Vezměme si třeba jenom takovou Indii - co by jí to udělalo, kdyby se trochu ukáznila a zklidnila a jenom jednou skočila, jak já písknu, ale to ona ne. Já opravdu nevím, buď jsem blbej já nebo Indie. Zkouším to po dobrém i po zlém, shora i zdola. Vždyť já tě mám, Indie, rád a všecko pro tebe udělám, ale podívej se na sebe, podívej se na mě. Na hromech vstáváme, na hromech líháme. Muší to bét, Indie?

Tenhle svůj názor bych možná neměl zveřejnovat. Ale zase na druhou stranu - proč já bych se měl bát jich, když oni se nebojí mě a nestydí se po staletí bránit milionům lidí ve svobodném myšlení? Zlo, které spáchali, nadělali ve jménu svých politických cílů a to obrovské množství dobra, pod které se podepisují, je dílem výjimečných laskavých, statečných a obětavých lidí, jejichž práci si oni přivlastnili.

A teď - o čem mluvím: v Indii mi konečně došlo, kdo je brzdou pokroku: Bůh. Na špici vývoje jsou civilizace, které se zbavily Boha a přestaly většinu svého času trávit modlitbami, lezením po zemi a dětinskými rituály. Všechny tyhle věci pro ně vymysleli vůdcové, co je chtějí ovládat a držet v ponížení, kterému vznešeně říkají "pokora před něčím, co nás přesahuje". Dá se namítnout, že pojem "špice vývoje" je relativní a je otázkou, kdo je dál, ale tahle relativizace je dalším trikem církví, které se ve jménu "něčeho vyššího" snaží udržet masy co nejníž. Na špici vývoje je ten, kdo přijede do chudé země a za zadkem se mu okamžitě udělá fronta malých i velkých fyzických i právnických osob, které po něm něco chtějí a zdůrazňují, že by jim to měl dát, protože on se má stokrát líp než oni. A že jsou jenom zmatení a nevědí, co je pro ně dobré? No, výborně, a kdo to ví? Kazatelé?

Když se někdo zcvokne a začne rozmlouvat s fiktivním přítelem a rádcem, který existuje jenom v jeho hlavě, stanoví mu lékaři diagnózu a začnou uvažovat o tom, jestli ho nešoupnou do nějakého pavilonu v blázinci. A mezitím po glóbusu chodí po kolenou miliony lidí, kteří si myslí, že žijí jenom proto, aby se zalíbili fiktivní postavě, jejíž úmysly jim navíc tlumočí partička funkcionářů. Tak kdo je tady, pro Pána Boha, magor?

Milé děti, neřeknu vám to přímo do těch vašich ksichtíků, protože bych vám tím začal bourat vesmír a na to nemám právo, ale napíšu vám to sem: dokud budete každý den trávit hodinu u oltáříku na zemi v koutě místnosti, kde by jinak mohla stát knihovnička, a druhý den mi budete vykládat, že už jste fakt neměly ani chvilku na procvičování krácení zlomků, budete běhat za oslem, zatímco já budu jezdit autem. Jak chcete. A vzpomeňte si, že byste chtěly taky jezdit autem...

permalink written by  ac on March 30, 2013 from New Delhi, India
from the travel blog: TrippinInTheeYah
Send a Compliment

Pavel´s Report 2013

Jaipur, India


After one year, I returned to Sahyog School to try to help some more, to see what has changed, and, of course, to meet the kids once again. Some changes have taken place, some things, which are too difficult to change, stay.

Most of the kids now sit on benches (all of them, actually, except for one pre-school class). Some children improved their English language skills, though it lies rather in their ability to listen and understand than the ability to speak and express themselves. The kids, when you look at them, are cleaner than the year ago. Many of them are more self-confident and self-assured than they used to be. I visited some of the families in their homes. Their living standard is far below what people in my country can even imagine. Were it not for this school, they would be probably left without a chance to get a decent job and to rise up from this bottom of existence. So, my words of appreciation to the school for giving them this chance. Only locally focused organisation can do, I do not believe that occasional aid the government provides to the slum communities through its missionaries hits the target effectively enough.

On the other hand, there is big space for improvement in the school. Most of the problems, I believe, come from lack of financing (no surprise) and impossibility of even mid-term development planning. I understand that the school survives from contributions and donations that have to be renegotiated and begged for every year again and again with no assurance there would be sufficient resources to run the school, pay at least some money to the teachers, carry all the costs of electricity and other necessities... The school misses a mid-term (three to four years ahead) plan of action - investments, strategic goals to achieve. No wonder, it is impossible to make one, when there is no stable finance resource.


And there are so many items that would go into the list of goals:

Classrooms have no walls, classes disturb each other; kids, when unattended, cannot help it and cannot stay quiet. (It appears to be Indian national feature that they fight noise only with bigger noise.) On top of it, unfinished walls are ugly and also dangerous.
Classrooms have no windows - a small hole in the wall that lets some light in is not a window. Lighting of the classrooms is random; some children cannot see what is on the blackboard.
Plaster on the outside of the building and especially inside and also some wall painting would help a lot. White walls would change the appearance and help with the light. Also the wiring that leads to fans and lights could be safely hidden. The building is full of dust coming from the raw bricks, not speaking about impossibility to hang anything properly on the walls.
Toilets are a catastrophe. It is good to explain the principles of cleanliness again and again, but if the bathrooms do not allow for the basic hygiene... One of many: there has to be running water inside the bathroom, so kids leave the room clean.


As to the system of education:

The tendency to memorize instead of thinking, understanding and being able to figure out, is the common disease of many educational systems. It cannot be accounted to this particular school; I suppose it is a country-wide problem. Anyway, the ability to think is what distinguishes humans from other species and it should be the school´s primary task to develop and support it. Children have answers written in their textbooks next to the questions and when asked they only copy these not having the slightest idea what the question is about. You change the order of questions and they are confused, you change the wording of some question and they get lost. The answers in their books are often complicated and they obviously did not come out of their heads, maybe some teachers helped. And if one of them answers is incorrect and you tell the kids? Their universe collapses.

Discipline is very frequent word in this school, but order and organisation is what the school lacks from top to bottom. Yelling is a military way to enforce discipline and it very often only enforces a feeling of discipline, not discipline itself. Discipline comes from respect. Respect to rules, respect to personalities of the leaders, respect to each other. Children obviously respect the positions of the teachers and the principal. I am not sure if a real personal respect is also there. And the way things are (not) organised here does not arouse much respect. Example: the habit to burst in the classroom and start talking to children (very often, by the way, with a voice pitch that - to me - indicates some sort of conflict) is bad, to my opinion. If there is any information that needs to be spread, there are morning assemblies and maybe some other ways to do it.

The classes must be exhausting for the children. Except the break for lunch which is very short, there is no time to sit and chat. And kids have so much to tell each other. No wonder they use the time during the teaching periods to do that... Giving them a little break between the periods might bring some relief to all players of the game. I find no pleasure in calling for silence once a minute.


I guess I do not have to stress that all I do and say including my critical words is meant to help. But what I want to repeat over and over is this: This school is the only fixed point the children have when they leave their homes and it is very good alternative to roaming the slum area with no perspective. And I am much convinced that some of the kids (and after this second mission I could name them) have a bright future ahead of them.

Many thanks for giving me the opportunity to take part.



permalink written by  ac on March 29, 2013 from Jaipur, India
from the travel blog: TrippinInTheeYah
Send a Compliment

Megh Niwas Garden

Jaipur, India



Je tolik Indií, kolik si jich člověk najde.




permalink written by  ac on March 28, 2013 from Jaipur, India
from the travel blog: TrippinInTheeYah
Send a Compliment

Holi - festival barev

Jaipur, India



Přepadnou vás ("Happy Holi!!!"), oslepí vás prachem různých barev a zmalují vás. Pak zase jdou.




permalink written by  ac on March 26, 2013 from Jaipur, India
from the travel blog: TrippinInTheeYah
Send a Compliment

Kůň je někdy tlačné zvíře

Jaipur, India


Zastavení provozu
(Jaipur, Shyam Nagar)
Včera odpoledne došlo k zastavení provozu na hlavní ulici čtvrti Shyam Nagar v severovýchodní části našeho města. Jeho hlavními aktéry byli cizinec bílé pleti, známý v okolí místa jako Chodec, a osmiletá klisna Maneha, kterou zde místní obyvatelé také často vídají. Podle výpovědi svědků, stála Maneha uprostřed ulice a sledovala projíždějící vozidla, čímž sice mírně omezovala, ale neblokovala dopravu. Dělá to tak údajně běžně. Cizinec, který tudy touto roční dobou v odpoledních hodinách pravidelně prochází pěšky, čímž si vysloužil svou přezdívku, byl přítomností koně uprostřed ulice znepokojen a pokusil se zjednat nápravu tím, že zvíře odvede stranou. Ve chvíli, kdy jeho plán začal být zjevný, shromáždily se kolem cesty zástupy diváků, aby sledovaly jeho úsilí. Přihlížející byli podle vlastních slov přesvědčeni, že úsilí bude marné. Nemýlili se. Běloch zřejmě přecenil své schopnosti, když se pravděpodobně domníval, že Maneha stojí v ulici nedopatřením a odvedení mimo provoz vyloženě ocení. Neocenila to a pokusům o odvedení odolávala tím, že se vytrvale stavěla čelem proti cizinci a tlačila ho od sebe, vždy však jen takovou silou, aby vyrovnala jeho sílu. Po několika minutách běloch, překvapený promyšleným odporem zvířete, ve své činnosti ustal a pokračoval v chůzi po své obvyklé trase. Po celou dobu jeho snažení však byla blokována doprava, neboť řidiči zanechali jízdy a pozorovali celou akci, která jim podle jejich vyjádření připadala jako komický taneční výstup. Ocenili, s jakou bravurou a intelektuální převahou zvládl kůň drezuru bílého cizince a všichni se vyjádřili, že něco podobného ještě neviděli. Rovněž se podivovali, že ač usazeni za volanty a řídítky motorových vozidel, dokázali tento výstup pozorovat, což je podle teorie profesora Kwantichandry z Indické vědecké akademie o rozostřeném fázovém posunu indických řidičů zcela výjimečné. Provoz byl obnoven, hned jak toho Chodec nechal.
(-jpn-)


permalink written by  ac on March 20, 2013 from Jaipur, India
from the travel blog: TrippinInTheeYah
Send a Compliment

Hlášení o průběhu školního výletu

Jaipur, India


Hlášení podává: Pako Sir
Účastníci výpravy:
Pako Sir (zdánlivý vedoucí expedice)
Omprakash Sir (principál)
Pratima Madam (principálova deedee - starší sestra)
18 studentů šesté třídy základní školy Sahyog School
18 studentů sedmé třídy základní školy Sahyog School
8 studentů osmé třídy základní školy Sahyog School

Opožděně podávám toto hlášení o průběhu školního výletu do pamětihodné zahrady Jantar Mantar v centru města Jaipur.

Studenti byli při zahájení výpravy v 8:15 před budovou školy rozděleni do osmi družstev o početnosti pěti až sedmi členů. Kapitány družstev byli studenti osmé třídy, kteří nesli vlajky různých barev, ostatní pak byli označeni páskou příslušné barvy uvázanou na levé ruce. Většina studentů byla schopna podat mi levou ruku k uvázání stužky na první pokus, dvěma studentkám se to povedlo až napotřetí.


Vlajky a stužky jsem nechal vyrobit paní Sheku, majitelku butiku na King´s Road ve čtvrti Nirman Nagar, kterou v jiných svých textech označuji jako hospodyni. Štangle sehnal můj pan domácí. Vlajky byly kapitánům rozdány v čase T, v T plus čtrnáct vteřin byla žerď červené vlajky zlomená. Jsa vybaven polní dílnou, lékárnou a laboratoří, dokázal jsem tuto závadu opravit, velmi brzy jsem však začal postrádat polní urychlovač, s jehož pomocí bych se co nejsvižněji dostal do T plus dva dny, tedy do okamžiku, kdy bude ukončen nejen sám výlet, ale i nezbytná následná rekonvalescence.

Odpovědnost za udržování kompaktnosti i neklesající mohutnosti strukturované jednotky byla distribuována mezi jednotlivé kapitány metodou per partes, pro získání úplné jistoty jsem útvar ještě trvale obíhal metodou německého ovčáka. Ušla-li děcka toho dne v úhrnu zhruba dva kilometry, já jsem jich uběhl tak dvanáct.

Při cestě autobusem do města vyzval principál všechny děti, ať ve voze mlčí. Smysl příkazu mi do této chvíle uniká, já bych je právě přesně v tomto místě a čase nechal, ať si povídají. Děti měly podle pokynu celou cestu položený jeden prst na rtech a když se jich principál na něco zeptal (jako že se jich v jednom kuse jednotlivě na něco ptal), mluvily přes ten prst. V ostatních se očividně hromadila nevyřčená slova.

Při nákupu vstupenek došlo k politováníhodnému incidentu, za který se dodatečně omlouvám. Pokladní, který nemá čtyřicet rupií nazpátek a jako vysvětlení uvádí, že se tomu nemůžu divit, protože problém s drobnými on má přece každé ráno, není idiotem, za kterého jsem jej nesprávně a ukvapeně označil, ale standardním indickým pokladním, který svým intelektem přispívá k tomu, aby Indie byla tím, čím je.

Před vstupem do zahrady se k nám připojila principálova starší sestra Pratima. Uvnitř sehnala indického průvodce, který dětem v jejich hindštině vysvětlil, jaký je princip a účel různých staveb a zařízení, která se v zahradě nacházejí. Překvapilo mě, že studenti ho poslouchali, i když jsem později několika otázkami zjistil, že pokud pochopili byť jen jedinou věc z toho, co říkal, sami doteď nevědí, která věc to byla. Při výkladu samotném však překvapivě působili dojmem školní exkurze. Tuto náhlou improvizaci paní Pratimy jsem tedy ocenil.


Vlajky a barevné stužky přitahovaly pozornost turistů, kteří si průvod fotili. Jeden z nich se ke mně přitočil a řekl mi, že to není špatný systém, který v Indii používají při školních výpravách. Odpověděl jsem mu, že souhlasím a že bych to sám nevymyslel. Někteří cizinci přispěchali po tom, co pohledem na barevné vlajky z dálky nabyli dojmu, že v Indii už taky mají Gay Parade. Představa mojí osoby jako předáka takového průvodu je velmi paradoxní, představa pana principála jako předákova pobočníka už zase tolik nepřekvapuje.

Paní Pratima se mnou zavedla konverzaci na téma horoskopů a čtení z ruky. Jestli takovým věcem nevěřím, mám prý smůlu, protože všechna ta složitá zařízení jsou prý založená právě na této vědě. Musím se na tomto místě pochválit. Zdržel jsem se jakýchkoli přednášek o tom, že astronomie a astrologie k sobě mají asi tak daleko jako veterinář a vegetarián, a omezil jsem své reakce na trvalé a táhlé přikyvování ve stylu "otec byl toho večera neklidný".

Celkově si dovolím uzavřít, že výlet, jakkoli byl vyčerpávající, se vydařil. Mírné napětí, které zákonitě panovalo v jeho průběhu, bylo kompenzováno uvolněním po tom, co bylo možné konstatovat nulové ztráty na životech a zdraví účastníků a na majetku třetích osob. A tu vlajku, co druhé osoby polámaly, si první osoba zase spravila, tak co? Takže kdyby byl nějaký nápad se zase někam vypravit... Ale teď někdy hned, to zase ne.


permalink written by  ac on March 17, 2013 from Jaipur, India
from the travel blog: TrippinInTheeYah
Send a Compliment

Spejbl a Hurvínek v Indii

Jaipur, India


"Pane učiteli, co je to binomická nomenklatura?"
"Kde jste to, proboha, vzali?"
"Je to v učebnici."
"Tak to je tam jistě i napsáno, co to je."
"Ale my tomu nerozumíme."
"Tak dobře - co je tam napsáno, že tomu nerozumíte?"
"Je tam, že všechna zvířata a všechny kytky mají švédské jméno. A my nevíme, proč."
"Nemají švédské jméno, ale latinské jméno, švédské jméno měl ten, co to vymyslel. A nemají jedno jméno, ale dvě, proto je binomická."
"A proč?"
"Teď nerozumím já..."
"Proč nemá zvíře jenom jedno jméno jako my?"
"Ale ty máš dvě jména a podle jednoho toho jména se pozná, s kým jsi příbuzný."
"A co je strom zvířecích druhů? Strom je přece rostlina."
"To je graf, do kterého jsou zařazena zvířata a který se větví jako strom. Pomocí malého počtu otázek ohledně toho zvířete můžete rychle zjistit, kam patří. Třeba: Má to kosti? Má to plíce? Líhne se to z vejce? A za chvilku víte, co je to za zvíře."
"A co je to za zvíře? Slon?"
"Já jsem dával jenom příklad. A byl to příklad těch otázek a ne odpovědí."
"A jaké jsou odpovědi?"
"Dobře, zahrajeme si to jako hru. Já si budu myslet zvíře a vy mi budete dávat otázky. Ale jenom takové, na které se odpovídá Ano nebo Ne."
"Tak ano nebo ne?"
"Pro všechno na světě, tohle je osmá třída! Rozumíte mi vůbec?"
"Ano. Ale nerozumíme otázce."
"Já jsem žádnou nepoložil. Otázky pokládáte vy. A já odpovídám ano nebo ne."
"A proč?"
"Abyste zjistili, jaké zvíře si myslím. Tak - už si myslím. Ptejte se."
"A na co?"
"Na to zvíře. Uhodněte, na jaké zvíře myslím."
"Na krokodýla?"
"To není nejlepší způsob, jak dospět k výsledku, ale není to proti pravidlům. Ne, není to krokodýl."
"Tak hroch!"
"Ne, ani hroch to není. A ptejte se, prosím, trochu chytřeji, je vám čtrnáct let."
"A na co se máme ptát?"
"Na něco, co se týká toho zvířete. Jakoukoliv otázku."
"Tak dobře: Tak proč má slon tak dlouhej chobot?"
"No to snad ne! Tomu se mám smát? Končíme. Tuhle hru zjevně neumíte hrát."
"My chceme hru, pane učiteli. Tak když to nevíte, tak jinou otázku: Proč dělá pštros tak velký vejce? Pane učiteli, smějete se nebo pláčete? Kam jdete, pane učiteli? Nechal jste tady jednu botu!"


permalink written by  ac on March 15, 2013 from Jaipur, India
from the travel blog: TrippinInTheeYah
Send a Compliment

Pooja Raj

Jaipur, India


Do mého života vtrhla další Pooja. Je jí třináct let a chodí do sedmé třídy. Její angličtina je prachmizerná, nanejvýš o dvě třídy lepší než moje hindština, takže naprostá tragédie, ale ona se ve všem opravdu hodně snaží. Její bratr Jitu chodí do šesté, ten je v angličtině lepší, ale zase hodně zlobí. V sobotu mi Pooja řekla, že mě zve k nim domů, že musím po vyučování přijít. Odpověděl jsem jí, že na to, abych přišel na návštěvu k nim domů, musím mít pozvání jejích rodičů. A ona na to, že pozvání od rodičů není problém, ale budu muset přijít až v pondělí, protože teď to pozvání ještě nemá. To mi přišlo hodně korektní.

V pondělí ráno ve škole nebyla. Když jsme asi v jedenáct hodin dělali soutěž o indickou Superstar a u tabule se střídali studenti, kterým jsem půjčil svou baterku (to jako svítilnu), aby předstírali, že je to mikrofon a zpívali „Row, row, row the boat“, objevila se Pooja a místo školní uniformy na sobě měla velice pěkné šaty. Pořád mi chtěla něco říkat, ale já jsem na ni dělal, že teď to nejde, že teď je představení. Pak už tam najednou zase nebyla.

Po vyučování jsem strávil ještě nějaký čas v diskusi s Nikhilem, jehož inteligenční kvocient se stale ještě plazí po dně jeho možností a nechce se odrazit. Jednoduché úlohy strašně komplikuje a při jejich řešení se pak zamotává.

Když jsem opouštěl školu s asi patnáctiminutovým zpožděním, objevila se trochu udýchaná Pooja v těch svých šatičkách a že musím jít s ní, slíbil jsem to přece. A já, že klidně, akorát jsem si myslel, že nic nebude, když nebyla ve škole. A co se vůbec stalo, že ráno nepřišla? Ále - ráno se jí tak točila hlava, že fakt nemohla do školy. I vyšli jsme.

Šlo se severním vstupem do slumové oblasti, u třetího kravince kolem prasečího bahniště, přes močál po povaleném stožáru vysokého napětí, psím náměstíčkem - a byli jsme tam. Pokojík dvakrát jeden a půl sáhu, většinu zabírá postel - tvrdá deska a přes ni závěs - na které spí, jí a studuje Pooja i Jitu. Vaří se na podlaze.


Čaj? Jasně - já kdykoliv čaj... A teď bude oběd. Tak to ne, namítal jsem, já ti tady nemůžu ujídat, mě čekají s obědem doma. A tu se Pooje zaleskly oči: „Já jsem to od rána vařila!“ Pochopil jsem, proč vlastně nepřišla do školy, a zaleskly se oči i mně. Tak jo, poobědvám. Uvařila to moc dobře.

Když jsem tohle všechno o chvíli později vyprávěl svému domácímu a dostal jsem se k místu, kdy mi Pooja nabídla oběd, řekl: „No, doufám, že jsi to přijal, určitě to tam půl dne připravovala, proto nejspíš nešla do školy...“ A já na to: „Jak to...?“ A on: „Tak to je snad jasný, ne?“

Nevím, jestli jsem někdy před tím na takové návštěvě byl. Vím - nebyl.



permalink written by  ac on March 11, 2013 from Jaipur, India
from the travel blog: TrippinInTheeYah
Send a Compliment

Indie má talent

Jaipur, India


http://youtu.be/okcxt3BGCYU


permalink written by  ac on March 11, 2013 from Jaipur, India
from the travel blog: TrippinInTheeYah
Send a Compliment

Právo proti pořádku

Jaipur, India


Vyšli tu do ulic právníci. Stávka právníků. Po celé Indii. Nepoznám, co chtějí, z novin mi připadá, že oni to taky nevědí. Ale tak to bývá s většinou stávek. Určitě by se jim hodily peníze, mají námitky proti postupu při jmenování soudců a údajně žádají nějaké pozemky. To poslední mě mate, ale mě taky zmate kdeco. Připadá mi to, jako by oční optici požadovali lakrosové pálky, ale asi to jen dokazuje, že jsem právní laik.

Problém nastal, když se v ulicích dost rozjeli a třeba tady v Jaipuru zbušili nějaká benga v civilu, sotva je poznali. Asi to tak muselo skončit, když měli už při nástupu v jedné ruce indickou ústavu a v druhé co největší kámen. Někteří měli na prstech navlečené stylové knuckledustery (tomu se u nás snad říká boxer, já se do zbraní nerozumím) ve tvaru paragrafu. A tím, že tloukli ty tajné, co je přemlouvali, ať jdou domů, prý jenom realizovali svoje nikým nezadatelné právo na stávku. Takový je jejich právní názor a ten je jako většinový názor právníků závazný. Když se v divoké televizní debatě zeptal někdo z publika, jestli je vůbec správné, aby právníci zastupující stát měli právo stávkovat, odpověděl právnický odborář velmi hlasitou otázkou: „Kdo to řek'?“

A to, že pak mlátili i uniformované policisty hlava nehlava (i když podle televizních záběrů to mlátili spíš hlava), to vysvětlili tím, že ti v uniformách jim bránili v tlučení těch v civilu.

Když se ti policajti vrátili večer domů, naštvaly se jejich manželky. Taková policajtská panička běžně akorát vyklepe tomu svýmu prach z úboru a po večeři mu přeleští obušek. Ale tentokrát fňukal, že dostal na budku a že má na tváři šrám po zásahu výtiskem zákona o služebním poměru v plném znění včetně novel. A začaly je hecovat, ty svoje příslušníky: „Nikdo se za vás nevezme, nechají vás tam zabít, to vy byste teď měli stávkovat!“ Ale manželé jim na to řekli, že to nejde, policie fakt stávkovat nesmí. A tak hned druhý den vyšly do ulic policajtské manželky. Vzaly si pěkné barevné šaty, aby jim to slušelo, některé měly nové šátky, co si ještě večer narychlo koupily, a šly. Nemlaťte naše muže! Právníci jsou paraziti, co pomáhají zločincům tím, že je ještě hájí!


A na zítřek je ohlášená další stávka právníků. Tak jestli se tam proti nim postaví ty manželky, výsledek je nejistý, protože milostivé paní budou mít pochopitelnou podporu ozbrojených složek.


permalink written by  ac on March 11, 2013 from Jaipur, India
from the travel blog: TrippinInTheeYah
Send a Compliment

Viewing 1 - 10 of 190 Entries
first | previous | next | last



author feed
author kml

Heading South?

Online Spanish lessons with a live personal tutor FairTutor can hook you up with Online Spanish lessons with a live personal tutor. It's pretty sweet! Online Spanish lessons with a live personal tutor www.fairtutor.com
Navigate
Login

go
create a new account



   

Blogabond v2.40.58.80 © 2024 Expat Software Consulting Services about : press : rss : privacy
View as Map View as Satellite Imagery View as Map with Satellite Imagery Show/Hide Info Labels Zoom Out Zoom In Zoom Out Zoom In
find city: