Blízké setkání

Na ulici má vždycky přednost ten, kdo jede. Když jdete pěšky a nejste kráva, musíte dávat hodně pozor a hlídat si život. Jezdí se tu vlevo, takže při přecházení se rozhlížíme napřed doprava a potom opatrně... Ale zleva klidně něco přijede! Většinou to není auto, jenom třeba motorka, kolo nebo riksha, ale klidně vás to přejede, protože jste chodec a máte dát přednost všemu, co jede, i když to porušuje pravidla.

Jdu si takhle po levé straně silnice a auta mě předjíždějí, když najednou vidím, že proti mě jede člověk na motorce. Už víme, že se to může stát, takže není třeba propadat panice. Jenomže on jel dost rychle a potřeboval se vyhnout nějakému autu, co jelo proti němu, tak zajel hodně ke kraji a tam ležel kus nějaké cihly nebo co to bylo. Vjel na to. Přední kolo jeho motocyklu se úplně rozpadlo a on vyletěl přes řídítka rovnou na mě.

V takové chvíli můžete zareagovat jedním ze dvou způsobů. Buď velmi rychle propočítáte, jakou hybností disponuje jeho tělo, když opustil motorku, co jela asi tak třicet kilometrů za hodinu, trochu se zbrzdil tím, jak si dřel nohy o ta řídítka, a může i s helmou vážit zhruba sedmdesát kilo, a výsledek vám řekne, jestli je reálné pokusit se ho chytit a zachránit před ošklivým pádem. Nebo se můžete řídit instinktem a když na vás něco letí, uhnete a necháte to, aby se to za vámi rozpláclo na zemi. Mám tenhle instinkt. Přistál přímo na takové větší tmavě šedé hromadě, která se pod ním rozpadla na prach. Vím, jak to původně vypadalo, protože vteřinku předtím jsem kolem toho šel. Byla to buď vzácná třetihorní vyvřelina nebo hovno. Vyskočil a sklepal to ze sebe, jako by šlo o to druhé. Zkontroloval, že se mu nerozbil mobil, trochu zabědoval nad prodřenými kalhotami (asi od těch řídítek) a pak už bědoval jenom nad tím zničeným předním kolem. Snad mu nic nebylo, pomoc odmítal, nemluvil anglicky a co já pro něj můžu v hindštině udělat, počítat do pěti? Tak jsem ho tam nechal.

Jeden instinkt tedy nemám - reportérský. Vůbec mě nenapadlo to vyfotit. Došlo mi to až po opadnutí šoku nějakých pět minut a čtyři sta metrů potom. No co, hlavně že to dobře dopadlo. Kolo mu jistě někdo spraví a on bude mít zvečera doma o čem povídat.

"Tak co, Rakeshi, jaký jsi měl dneska den?"
"No, to si nech vyprávět, Veejayi! Na Ajmer Road, tam, co začíná Nirman Nagar, jsem narazil na jednoho cizince..."

Blízké setkání

Jaipur, India