Pooja - inteligentní krasavice

Vymyslel jsem jim takovou sportovní disciplinu, aby je (alespoň některé) bavila matematika. Funguje to nad všechna očekávání. Rozdělím tabuli svislou čárou na dvě poloviny a před každou postavím jednoho žáka, nejlíp holku s klukem. Pak nahoru napíšu jednoduchý příklad na zlomky a můžou počítat o závod. Na závěr si je postavím vedle sebe a vítězi zvednu ruku. Můžou se z toho zbláznit. Holky jsou lepší, pravidelně vyhrávají, moc výjimek není.

Nejlepší je Seema, na tu fakt nikdo nemá. To třeba nějaký kluk zezadu volá: "Já, pane, já! Jsem rychlej, vyberte mě!" A já na něj ukážu, věnuju mu drsný pohled a přísně se ho zeptám: "Tak ty si myslíš, že jsi rychlej?" A on jde opatrně k tabuli a tiše říká: "Seemu ne, pane, Seemu ne!" Na koho vypustím Seemu, nevyhraje. Ambiciózní Yashika ji jednou statečně vyzvala a dokázala s ní remizovat. Jednou.

Ale pak je tady Pooja, moje Pooja. Když se má něco počítat, není tak rychlá jako Seema, ale umí něco jiného: poznat, že se nemusí počítat. Když jsem napsal nahoru na tabuli dva tisíce pět set sedmnáct lomeno tři sta sedm mínus dva tisíce pět set sedmnáct lomeno tři sta sedm, ten kluk řekl něco tom, že to není fér, a začal si zoufale připravovat dlouhou zlomkovou čáru a takovou tu tabulku po straně, ve které oni si vždycky určí společného jmenovatele. Pooja se udiveně podívala na mě, pak zpátky na tabuli a pak vítězně zaječela "Nula!" a vykroužila na svojí půlce takovou nulu, že z toho byla málem diskvalifikace za přešlap přes půlící čáru.

written by

ac on March 6, 2012 from Jaipur, India

from the travel blog: IndiaJourney

Send a Compliment

comment on this...