Denně po mně žádá náročné matematické úlohy z oboru aritmetiky, kombinatoriky, logiky, fyziky a dalších disciplin. Já mu je dávám, mám jich zásobu. Uvedl se dobře. Sečetl čísla od jedné do tisíce v čase kratším než deset minut, neboli - přišel na to, jak se sčítají aritmetické řady. Potom správně odměřil patnáct minut, maje k dispozici toliko dvoje přesýpací hodiny, jedny jedenáctiminutové a druhé sedmiminutové.

Ale pak přišla nějaká krizovka a kluk mi začal drobátko blbnout. Chtěl dvě úlohy, že je vyřeší do druhého dne. Dostal dvě. Jedna byla: "Rearrange the order of all seven letters in NEW DOOR to get one word." A ta druhá byla ještě lehčí: "Kolik písmen má správná odpověď na tuto otázku?" A on mi druhý den přišel říct, že pokud REWOOND není slovo, nemá první úloha řešení, a u té druhé úlohy spočítal písmena v otázce. Nedal jsem najevo zklamání, řekl jsem mu, že pláču, protože jsem si vzpomněl, jak mi kdysi umřel kanárek. Ale když jsem mu pak řekl správné odpovědi a on začal držkovat, že to ne, že to neplatí, že jsou to chytáky a že chce nové úlohy, už mi bylo zase do smíchu a vzpomněl jsem si na další výrok Sheldona Coopera: "Nemyslíte, že kdybych se mýlil, tak bych to věděl?"

Tak teď chlapec za domácí úkol přelévá vodu pomocí jednoho pětilitrového a jednoho třílitrového kyblíku, dokud nenaměří čtyři litry. Snad to do zítřka zvládne a já se nebudu muset vymlouvat, že jsem si vzpomněl, jak ve filmu Poslední výstřel umřel Vinnetou. To bych nevysvětlil, tady nikdo neví, kdo jsou Indiáni.