Loading...
Start a new Travel Blog! Blogabond Home Maps People Photos My Stuff

TrippinInTheeYah

a travel blog by ac


You never step twice into same India.
view all 261 photos for this trip


Show Oldest First
Show Newest First

Rodinné poměry

Jaipur, India


Tady je taková podivná konstelace. Myslím v domácnosti, kde žiju.

Je tady pan domácí, kterému všichni říkají Babu. To je jako "pan otec", hlava rodiny. Pozor - nepoplést s Bapu - tak říkali Gandhimu a to je tatíček celé země, což je takový drobný rozdíl mezi "bu" a "pu". Potom je tu hospodyně, neuvěřitelně pracovitá a chytrá osoba, co zastane asi tisíc věcí a má tady na King´s road firmu, kde šije šaty, umí anglicky - moc toho v angličtině nenamluví, ale rozumí, až hanba - umí těsnopis (ten je jí teda zrovna hodně k ničemu) a vypadá to, že je nějakou jako schovankou pana Babu. A zase je tady paralela: Indira Gandhi taky nebyla Gandhiho dcera, nebyla to ani jeho adoptivní dcera, byla to překvapivě a zcela politicky účelově jeho adoptivní snacha.

Ale zpátky k mým hostitelům: kdo je vlastně otcem těch dvou dětí, co tady pobíhají? No - a to je bomba: on tu bydlí. Vždycky odněkud vyleze, děti mu říkají "papa", což je úplně normální označení pro tatínka, a Babu ho nemá rád. Nechoval se k němu nijak uctivě už vloni, ale letos vyloženě chodí a říká: "Já ho tu nechci, já ho vypakuju, ať už se na něj nemusím koukat." A neříká to hindsky, to bych mu nerozuměl, říká to anglicky, takže to říká vyloženě mně. A jako by čekal na nějakou moji reakci. Tak vždycky říkám: "Hele, já to tady nechápu, já jenom vidím, že ten úplně malej si s ním hraje a je šťastnej."

A on papa není nijak zvlášť složitý, spíš naopak, a je ke mně strašně uctivý a dorozumívá se se mnou posunky, protože jinak nedovede, jenže když přijde na posunky, tak já nedovedu vůbec nic. Zatvářím se vždycky strašně vážně a začnu si před břichem různě překládat prsty, jako to dělají ti neuvěřitelní lidé v černém oblečení v rohu televizní obrazovky. A rozumět mi je asi tak jako jim.

Ten starší kluk se za otce vyloženě stydí a tak různě s despektem ho napomíná, tohle nedělej, tohle přece nemůžeš, nech toho a tohohle taky nech. S panem domácím, ani s nikým jiným o tom z vlastní iniciativy nemluvím, nemám, co bych řekl, akorát když říká, že to přece musí být hrozné i pro něj (jako pro toho papa), že to je hrozná situace, když je v rodině někdo, kým všichni opovrhují, tak já jenom kývám, že to znám. Ovšem už nijak nerozvádím, z které strany to znám...

permalink written by  ac on March 6, 2013 from Jaipur, India
from the travel blog: TrippinInTheeYah
Send a Compliment

Maharana Pratap Auditorium

Jaipur, India


Tuhle zimu jsem tak nějak pravidelným hostem v kulturním středisku Maharana Pratap Auditorium. A jelikož tady je i v zimě teplo a speciálně v MPA se dokáže udělat dost horko, jsem tam docela pečenej vařenej. Začalo to večerem, kdy se udělovaly ceny pro příkladné podnikatele. Pořádala to rozhlasová stanice Jaipur MyFM 94.3 a pan principál se rozhodl, že vybraní žáci jeho školy tam musí být. Mně řekl, ať se dostavím ke škole, že se na to místo přesuneme všichni společně, je to hned tam, kousek od školy. Pečlivě se ujišťoval, že fakt pojedu s nimi, i když to bylo v neděli, kdy mi jinak dává pokoj. Před školou nás nabral takový polorozpadlý dobytčí vagon, který s námi objel celé město. Bylo to tam, kousek od školy, na opačném konci obce, která je velká jako Střední Čechy.

Na místě nás očekával obří sál s pódiem, oponami a osvětlovacími rampami. Přicházeli řečníci a všichni měli tolik co říct. Pak vždycky dali někomu za něco nějakou cenu a udělili mu slovo. A on se rozhovořil, jak těžce se mu začínalo, jak měl každý den nejvýš tři čapáty a něco té vody, ale nikdy se nevzdal a pořád pracoval, jak chtěla maminka, ach ano, maminka, ta kdyby tu teď byla, ta by koukala, že jenom k snídani mu dneska přinesou čtyři čapáty a do toho všeho má tuhle cenu. A po něm další oceněný a pak další. Nejlepší mladý podnikatel, nejlepší starý podnikatel, nejstarší mladý podnikatel, nejbohatší chudák, nejsympatičtější podnikatel, nejelegantnější podnikatel, nejpodnikavější podnikatel, nejvíc zaneprázdněný podnikatel (ten nepřišel), podnikatelka. Cena za cenou. A do toho taneční výstupy, mluvené předěly, pětačtyřicetiminutové komické vložky.

Čtyřicítka dětí z mojí školy seděla vzadu a dívala se. To, co se dělo na pódiu, je zajímalo jenom chvíli, pak si našly zábavu spočívající v přelézání z jedné řady do druhé tak, aby to student sedící v cílové řadě nečekal a nedokázal tomu zabránit. Ty děti jsou totiž tak úzké, že než se nadějete, sedí vedle vás na sedadle a přestože vás trochu omezí, v pohodě se tam vejdou. Napřed jsem je okřikoval (šeptem tedy), ať to nedělají, že tohle je vážná chvíle, protože ten tlustý pán, co právě přebírá cenu, začínal kdysi s jedinou rupií v děravé kapse a ony by se měly snažit, aby jednou byly taky tak úspěšné a tlusté jako on. Pak jsem je prosil, ať u toho aspoň neřvou. A potom jsem zjistil, že to dělají špatně. Kdyby útočily v trojicích, takže dva by vždycky toho obránce roztěkali předstíraným pokusem o průnik a třetí by na to sedadlo skočil, měly by velkou pravděpodobnost úspěchu. Ukázal jsem jim to ve spolupráci se dvěma obzvlášť vnímavými lumpy, se kterými jsem se na tomto postupu domluvil (šeptem tedy).

Principál tam nebyl. Šel si se svou manželkou sednout někam dopředu mezi významné hosty, protože se ukázalo, že se na tuhle akci dostavil především proto, že si chce různým taktickým manévrováním a sebeprosazováním zajistit na příští rok jednu tu cenu pro sebe. To ovšem neříkám, aby to vypadalo jako špatná věc, to je normální manažerská práce vedoucí ke zviditelnění celé školy. Rozhodně tam ovšem nebyl, takže úlohu rozumné osoby převzala Yrla, která to ale taky nevydržela dlouho. Nakonec nás ukáznil jeden osvětlovač tím, že nás osvítil. To je docela nepříjemná věc, když na vás namíří dvě pětadvacetikila a úplně cítíte, jak to nejen svítí, ale i pálí. Myslím, že Asijská unie by tu měla nařídit používání ekologických svítidel, z těchhle se fakt dělá horko jak v pekle.

Na závěr tohoto večera se děti seřadily ve foyer, principál se postavil v čelo šiku a najednou, kde se vzal, tu se vzal, rajasthanský ministr školství! Děcka, principál a pan ministr na společné fotografií ve slavnostních prostorách Maharana Pratap Auditorium. To by teda Maharana Pratap koukal! Proto pan principál tak potřeboval, abych tam byl, chtěl, abych udělal tu fotku. Druhý den se bohužel ukázalo, že osvětlení toho místa a blesk foťáku propůjčily principálovi poněkud oligofrenický výraz (efekt červených očí je dobře známý, efekt debilního ksichtu už tolik ne a přesto se někdy dostaví). Trošku jsem potom tu fotku opravil, takže teď si ji může dát na stěnu nad svým stolem.

Do Maharana Pratap Auditorium jsem se pak podíval znovu, když měla výroční besídku školka, do které chodí principálův čtyřletý synek. Předškolní děti tam předváděly docela náročné scénické výstupy a celé to bylo velmi výpravné. Zase byly projevy, ředitelka školky mluvila, maminka jednoho dítěte mluvila, maminka druhého dítěte mluvila, hosté mluvili. A všichni mluvili naprosto zparchantělou řečí. Oni v půlce věty přepínají mezi hindštinou a angličtinou! Já fakt nevím, tak oni bojují za nezávislost, potom pravidelně slaví, jak se zbavili Britů, a pak když mají někde promluvit, spustí anglicky. Jejich národní obrození musí zřejmě teprve začít. Byl tam jeden rozhlasový komentátor, představovali mi ho, že prý je velmi známý, tak jsem se ho ptal, jestli taky mluví napůl anglicky, když je ve vysílání. A on, že jo. Je to tak jednodušší. No, to nevím... Říkal jsem mu o obrození a on se ptal, jaký anglický výraz se pro to používá. To byl problém hned dvakrát. Nemohl jsem to slovo najít, nakonec jsme se dohodli, že nejpříhodnější výraz je "resurgence", ale hlavně jsem ho potřeboval přesvědčit, že nehledá anglický, ale hindský výraz a jestli ho nenajde, obrodí prd.



permalink written by  ac on March 7, 2013 from Jaipur, India
from the travel blog: TrippinInTheeYah
Send a Compliment

Úpal a úžeh

Jaipur, India


Tak už jsem poznal rozdíl mezi „heatstroke“ a „sunstroke“ (úpal a úžeh).

Minule jsem měl úpal, to je asi trochu horší. To je člověku fakticky direktně zle. Ale co - člověku - přímo mně je zle! Ležím jako mátoha a nic do mě není, potácím se na hranici příčetnosti a kdyby mi dali hlasovací listek o přistoupení k Evropské unii, zaváhal bych. Jo, až takhle. Teda - nehlasoval bych pro přistoupení, to zase ne, světového názoru úpal nezbavuje, ale zaváhal bych, jestli vlastně nechci spáchat sebevraždu tím, že to odsouhlasím. Ano, taková svině je úpal.

To ten úžeh je lepší, tím jsem prošel teď. Je to taková rychlovka - jak to přišlo, tak to odejde, jak říkavala jedna z četných babiček v některé z mnoha rodin, jichž jsem byl za svůj dlouhý život členem. Stačí s tím správně zacházet - pít. Australský ležák Foster’s, vodu, čaj, kafe, když je toho hodně a když to teče, stačí jenom zkontrolovat, jestli to není žíravina nebo ropná látka, a rovnou to vypít. A to bolení hlavy, asi nejprotivnější příznak toho stavu, po tom pití přejde. Taky není úplně špatně si tou vodou přímo pokropit hlavu, vypadá to sice trochu výstředně a indické děti v parku to začnou hned dělat taky, ale nakonec je to zábava a když to pomůže... Někoho prý ta hlava začne bolet až po čase, až někdy večer, takže ta protiopatření dělá se zpožděním, ale já to tak nemám.

permalink written by  ac on March 10, 2013 from Jaipur, India
from the travel blog: TrippinInTheeYah
Send a Compliment

Právo proti pořádku

Jaipur, India


Vyšli tu do ulic právníci. Stávka právníků. Po celé Indii. Nepoznám, co chtějí, z novin mi připadá, že oni to taky nevědí. Ale tak to bývá s většinou stávek. Určitě by se jim hodily peníze, mají námitky proti postupu při jmenování soudců a údajně žádají nějaké pozemky. To poslední mě mate, ale mě taky zmate kdeco. Připadá mi to, jako by oční optici požadovali lakrosové pálky, ale asi to jen dokazuje, že jsem právní laik.

Problém nastal, když se v ulicích dost rozjeli a třeba tady v Jaipuru zbušili nějaká benga v civilu, sotva je poznali. Asi to tak muselo skončit, když měli už při nástupu v jedné ruce indickou ústavu a v druhé co největší kámen. Někteří měli na prstech navlečené stylové knuckledustery (tomu se u nás snad říká boxer, já se do zbraní nerozumím) ve tvaru paragrafu. A tím, že tloukli ty tajné, co je přemlouvali, ať jdou domů, prý jenom realizovali svoje nikým nezadatelné právo na stávku. Takový je jejich právní názor a ten je jako většinový názor právníků závazný. Když se v divoké televizní debatě zeptal někdo z publika, jestli je vůbec správné, aby právníci zastupující stát měli právo stávkovat, odpověděl právnický odborář velmi hlasitou otázkou: „Kdo to řek'?“

A to, že pak mlátili i uniformované policisty hlava nehlava (i když podle televizních záběrů to mlátili spíš hlava), to vysvětlili tím, že ti v uniformách jim bránili v tlučení těch v civilu.

Když se ti policajti vrátili večer domů, naštvaly se jejich manželky. Taková policajtská panička běžně akorát vyklepe tomu svýmu prach z úboru a po večeři mu přeleští obušek. Ale tentokrát fňukal, že dostal na budku a že má na tváři šrám po zásahu výtiskem zákona o služebním poměru v plném znění včetně novel. A začaly je hecovat, ty svoje příslušníky: „Nikdo se za vás nevezme, nechají vás tam zabít, to vy byste teď měli stávkovat!“ Ale manželé jim na to řekli, že to nejde, policie fakt stávkovat nesmí. A tak hned druhý den vyšly do ulic policajtské manželky. Vzaly si pěkné barevné šaty, aby jim to slušelo, některé měly nové šátky, co si ještě večer narychlo koupily, a šly. Nemlaťte naše muže! Právníci jsou paraziti, co pomáhají zločincům tím, že je ještě hájí!


A na zítřek je ohlášená další stávka právníků. Tak jestli se tam proti nim postaví ty manželky, výsledek je nejistý, protože milostivé paní budou mít pochopitelnou podporu ozbrojených složek.


permalink written by  ac on March 11, 2013 from Jaipur, India
from the travel blog: TrippinInTheeYah
Send a Compliment

Indie má talent

Jaipur, India


http://youtu.be/okcxt3BGCYU


permalink written by  ac on March 11, 2013 from Jaipur, India
from the travel blog: TrippinInTheeYah
Send a Compliment

Pooja Raj

Jaipur, India


Do mého života vtrhla další Pooja. Je jí třináct let a chodí do sedmé třídy. Její angličtina je prachmizerná, nanejvýš o dvě třídy lepší než moje hindština, takže naprostá tragédie, ale ona se ve všem opravdu hodně snaží. Její bratr Jitu chodí do šesté, ten je v angličtině lepší, ale zase hodně zlobí. V sobotu mi Pooja řekla, že mě zve k nim domů, že musím po vyučování přijít. Odpověděl jsem jí, že na to, abych přišel na návštěvu k nim domů, musím mít pozvání jejích rodičů. A ona na to, že pozvání od rodičů není problém, ale budu muset přijít až v pondělí, protože teď to pozvání ještě nemá. To mi přišlo hodně korektní.

V pondělí ráno ve škole nebyla. Když jsme asi v jedenáct hodin dělali soutěž o indickou Superstar a u tabule se střídali studenti, kterým jsem půjčil svou baterku (to jako svítilnu), aby předstírali, že je to mikrofon a zpívali „Row, row, row the boat“, objevila se Pooja a místo školní uniformy na sobě měla velice pěkné šaty. Pořád mi chtěla něco říkat, ale já jsem na ni dělal, že teď to nejde, že teď je představení. Pak už tam najednou zase nebyla.

Po vyučování jsem strávil ještě nějaký čas v diskusi s Nikhilem, jehož inteligenční kvocient se stale ještě plazí po dně jeho možností a nechce se odrazit. Jednoduché úlohy strašně komplikuje a při jejich řešení se pak zamotává.

Když jsem opouštěl školu s asi patnáctiminutovým zpožděním, objevila se trochu udýchaná Pooja v těch svých šatičkách a že musím jít s ní, slíbil jsem to přece. A já, že klidně, akorát jsem si myslel, že nic nebude, když nebyla ve škole. A co se vůbec stalo, že ráno nepřišla? Ále - ráno se jí tak točila hlava, že fakt nemohla do školy. I vyšli jsme.

Šlo se severním vstupem do slumové oblasti, u třetího kravince kolem prasečího bahniště, přes močál po povaleném stožáru vysokého napětí, psím náměstíčkem - a byli jsme tam. Pokojík dvakrát jeden a půl sáhu, většinu zabírá postel - tvrdá deska a přes ni závěs - na které spí, jí a studuje Pooja i Jitu. Vaří se na podlaze.


Čaj? Jasně - já kdykoliv čaj... A teď bude oběd. Tak to ne, namítal jsem, já ti tady nemůžu ujídat, mě čekají s obědem doma. A tu se Pooje zaleskly oči: „Já jsem to od rána vařila!“ Pochopil jsem, proč vlastně nepřišla do školy, a zaleskly se oči i mně. Tak jo, poobědvám. Uvařila to moc dobře.

Když jsem tohle všechno o chvíli později vyprávěl svému domácímu a dostal jsem se k místu, kdy mi Pooja nabídla oběd, řekl: „No, doufám, že jsi to přijal, určitě to tam půl dne připravovala, proto nejspíš nešla do školy...“ A já na to: „Jak to...?“ A on: „Tak to je snad jasný, ne?“

Nevím, jestli jsem někdy před tím na takové návštěvě byl. Vím - nebyl.



permalink written by  ac on March 11, 2013 from Jaipur, India
from the travel blog: TrippinInTheeYah
Send a Compliment

Spejbl a Hurvínek v Indii

Jaipur, India


"Pane učiteli, co je to binomická nomenklatura?"
"Kde jste to, proboha, vzali?"
"Je to v učebnici."
"Tak to je tam jistě i napsáno, co to je."
"Ale my tomu nerozumíme."
"Tak dobře - co je tam napsáno, že tomu nerozumíte?"
"Je tam, že všechna zvířata a všechny kytky mají švédské jméno. A my nevíme, proč."
"Nemají švédské jméno, ale latinské jméno, švédské jméno měl ten, co to vymyslel. A nemají jedno jméno, ale dvě, proto je binomická."
"A proč?"
"Teď nerozumím já..."
"Proč nemá zvíře jenom jedno jméno jako my?"
"Ale ty máš dvě jména a podle jednoho toho jména se pozná, s kým jsi příbuzný."
"A co je strom zvířecích druhů? Strom je přece rostlina."
"To je graf, do kterého jsou zařazena zvířata a který se větví jako strom. Pomocí malého počtu otázek ohledně toho zvířete můžete rychle zjistit, kam patří. Třeba: Má to kosti? Má to plíce? Líhne se to z vejce? A za chvilku víte, co je to za zvíře."
"A co je to za zvíře? Slon?"
"Já jsem dával jenom příklad. A byl to příklad těch otázek a ne odpovědí."
"A jaké jsou odpovědi?"
"Dobře, zahrajeme si to jako hru. Já si budu myslet zvíře a vy mi budete dávat otázky. Ale jenom takové, na které se odpovídá Ano nebo Ne."
"Tak ano nebo ne?"
"Pro všechno na světě, tohle je osmá třída! Rozumíte mi vůbec?"
"Ano. Ale nerozumíme otázce."
"Já jsem žádnou nepoložil. Otázky pokládáte vy. A já odpovídám ano nebo ne."
"A proč?"
"Abyste zjistili, jaké zvíře si myslím. Tak - už si myslím. Ptejte se."
"A na co?"
"Na to zvíře. Uhodněte, na jaké zvíře myslím."
"Na krokodýla?"
"To není nejlepší způsob, jak dospět k výsledku, ale není to proti pravidlům. Ne, není to krokodýl."
"Tak hroch!"
"Ne, ani hroch to není. A ptejte se, prosím, trochu chytřeji, je vám čtrnáct let."
"A na co se máme ptát?"
"Na něco, co se týká toho zvířete. Jakoukoliv otázku."
"Tak dobře: Tak proč má slon tak dlouhej chobot?"
"No to snad ne! Tomu se mám smát? Končíme. Tuhle hru zjevně neumíte hrát."
"My chceme hru, pane učiteli. Tak když to nevíte, tak jinou otázku: Proč dělá pštros tak velký vejce? Pane učiteli, smějete se nebo pláčete? Kam jdete, pane učiteli? Nechal jste tady jednu botu!"


permalink written by  ac on March 15, 2013 from Jaipur, India
from the travel blog: TrippinInTheeYah
Send a Compliment

Hlášení o průběhu školního výletu

Jaipur, India


Hlášení podává: Pako Sir
Účastníci výpravy:
Pako Sir (zdánlivý vedoucí expedice)
Omprakash Sir (principál)
Pratima Madam (principálova deedee - starší sestra)
18 studentů šesté třídy základní školy Sahyog School
18 studentů sedmé třídy základní školy Sahyog School
8 studentů osmé třídy základní školy Sahyog School

Opožděně podávám toto hlášení o průběhu školního výletu do pamětihodné zahrady Jantar Mantar v centru města Jaipur.

Studenti byli při zahájení výpravy v 8:15 před budovou školy rozděleni do osmi družstev o početnosti pěti až sedmi členů. Kapitány družstev byli studenti osmé třídy, kteří nesli vlajky různých barev, ostatní pak byli označeni páskou příslušné barvy uvázanou na levé ruce. Většina studentů byla schopna podat mi levou ruku k uvázání stužky na první pokus, dvěma studentkám se to povedlo až napotřetí.


Vlajky a stužky jsem nechal vyrobit paní Sheku, majitelku butiku na King´s Road ve čtvrti Nirman Nagar, kterou v jiných svých textech označuji jako hospodyni. Štangle sehnal můj pan domácí. Vlajky byly kapitánům rozdány v čase T, v T plus čtrnáct vteřin byla žerď červené vlajky zlomená. Jsa vybaven polní dílnou, lékárnou a laboratoří, dokázal jsem tuto závadu opravit, velmi brzy jsem však začal postrádat polní urychlovač, s jehož pomocí bych se co nejsvižněji dostal do T plus dva dny, tedy do okamžiku, kdy bude ukončen nejen sám výlet, ale i nezbytná následná rekonvalescence.

Odpovědnost za udržování kompaktnosti i neklesající mohutnosti strukturované jednotky byla distribuována mezi jednotlivé kapitány metodou per partes, pro získání úplné jistoty jsem útvar ještě trvale obíhal metodou německého ovčáka. Ušla-li děcka toho dne v úhrnu zhruba dva kilometry, já jsem jich uběhl tak dvanáct.

Při cestě autobusem do města vyzval principál všechny děti, ať ve voze mlčí. Smysl příkazu mi do této chvíle uniká, já bych je právě přesně v tomto místě a čase nechal, ať si povídají. Děti měly podle pokynu celou cestu položený jeden prst na rtech a když se jich principál na něco zeptal (jako že se jich v jednom kuse jednotlivě na něco ptal), mluvily přes ten prst. V ostatních se očividně hromadila nevyřčená slova.

Při nákupu vstupenek došlo k politováníhodnému incidentu, za který se dodatečně omlouvám. Pokladní, který nemá čtyřicet rupií nazpátek a jako vysvětlení uvádí, že se tomu nemůžu divit, protože problém s drobnými on má přece každé ráno, není idiotem, za kterého jsem jej nesprávně a ukvapeně označil, ale standardním indickým pokladním, který svým intelektem přispívá k tomu, aby Indie byla tím, čím je.

Před vstupem do zahrady se k nám připojila principálova starší sestra Pratima. Uvnitř sehnala indického průvodce, který dětem v jejich hindštině vysvětlil, jaký je princip a účel různých staveb a zařízení, která se v zahradě nacházejí. Překvapilo mě, že studenti ho poslouchali, i když jsem později několika otázkami zjistil, že pokud pochopili byť jen jedinou věc z toho, co říkal, sami doteď nevědí, která věc to byla. Při výkladu samotném však překvapivě působili dojmem školní exkurze. Tuto náhlou improvizaci paní Pratimy jsem tedy ocenil.


Vlajky a barevné stužky přitahovaly pozornost turistů, kteří si průvod fotili. Jeden z nich se ke mně přitočil a řekl mi, že to není špatný systém, který v Indii používají při školních výpravách. Odpověděl jsem mu, že souhlasím a že bych to sám nevymyslel. Někteří cizinci přispěchali po tom, co pohledem na barevné vlajky z dálky nabyli dojmu, že v Indii už taky mají Gay Parade. Představa mojí osoby jako předáka takového průvodu je velmi paradoxní, představa pana principála jako předákova pobočníka už zase tolik nepřekvapuje.

Paní Pratima se mnou zavedla konverzaci na téma horoskopů a čtení z ruky. Jestli takovým věcem nevěřím, mám prý smůlu, protože všechna ta složitá zařízení jsou prý založená právě na této vědě. Musím se na tomto místě pochválit. Zdržel jsem se jakýchkoli přednášek o tom, že astronomie a astrologie k sobě mají asi tak daleko jako veterinář a vegetarián, a omezil jsem své reakce na trvalé a táhlé přikyvování ve stylu "otec byl toho večera neklidný".

Celkově si dovolím uzavřít, že výlet, jakkoli byl vyčerpávající, se vydařil. Mírné napětí, které zákonitě panovalo v jeho průběhu, bylo kompenzováno uvolněním po tom, co bylo možné konstatovat nulové ztráty na životech a zdraví účastníků a na majetku třetích osob. A tu vlajku, co druhé osoby polámaly, si první osoba zase spravila, tak co? Takže kdyby byl nějaký nápad se zase někam vypravit... Ale teď někdy hned, to zase ne.


permalink written by  ac on March 17, 2013 from Jaipur, India
from the travel blog: TrippinInTheeYah
Send a Compliment

Kůň je někdy tlačné zvíře

Jaipur, India


Zastavení provozu
(Jaipur, Shyam Nagar)
Včera odpoledne došlo k zastavení provozu na hlavní ulici čtvrti Shyam Nagar v severovýchodní části našeho města. Jeho hlavními aktéry byli cizinec bílé pleti, známý v okolí místa jako Chodec, a osmiletá klisna Maneha, kterou zde místní obyvatelé také často vídají. Podle výpovědi svědků, stála Maneha uprostřed ulice a sledovala projíždějící vozidla, čímž sice mírně omezovala, ale neblokovala dopravu. Dělá to tak údajně běžně. Cizinec, který tudy touto roční dobou v odpoledních hodinách pravidelně prochází pěšky, čímž si vysloužil svou přezdívku, byl přítomností koně uprostřed ulice znepokojen a pokusil se zjednat nápravu tím, že zvíře odvede stranou. Ve chvíli, kdy jeho plán začal být zjevný, shromáždily se kolem cesty zástupy diváků, aby sledovaly jeho úsilí. Přihlížející byli podle vlastních slov přesvědčeni, že úsilí bude marné. Nemýlili se. Běloch zřejmě přecenil své schopnosti, když se pravděpodobně domníval, že Maneha stojí v ulici nedopatřením a odvedení mimo provoz vyloženě ocení. Neocenila to a pokusům o odvedení odolávala tím, že se vytrvale stavěla čelem proti cizinci a tlačila ho od sebe, vždy však jen takovou silou, aby vyrovnala jeho sílu. Po několika minutách běloch, překvapený promyšleným odporem zvířete, ve své činnosti ustal a pokračoval v chůzi po své obvyklé trase. Po celou dobu jeho snažení však byla blokována doprava, neboť řidiči zanechali jízdy a pozorovali celou akci, která jim podle jejich vyjádření připadala jako komický taneční výstup. Ocenili, s jakou bravurou a intelektuální převahou zvládl kůň drezuru bílého cizince a všichni se vyjádřili, že něco podobného ještě neviděli. Rovněž se podivovali, že ač usazeni za volanty a řídítky motorových vozidel, dokázali tento výstup pozorovat, což je podle teorie profesora Kwantichandry z Indické vědecké akademie o rozostřeném fázovém posunu indických řidičů zcela výjimečné. Provoz byl obnoven, hned jak toho Chodec nechal.
(-jpn-)


permalink written by  ac on March 20, 2013 from Jaipur, India
from the travel blog: TrippinInTheeYah
Send a Compliment

Holi - festival barev

Jaipur, India



Přepadnou vás ("Happy Holi!!!"), oslepí vás prachem různých barev a zmalují vás. Pak zase jdou.




permalink written by  ac on March 26, 2013 from Jaipur, India
from the travel blog: TrippinInTheeYah
Send a Compliment

Viewing 31 - 40 of 43 Entries
first | previous | next | last

View as Map View as Satellite Imagery View as Map with Satellite Imagery Show/Hide Info Labels Zoom Out Zoom In Zoom Out Zoom In
find city:
trip feed
author feed
trip kml
author kml

   

Blogabond v2.40.58.80 © 2024 Expat Software Consulting Services about : press : rss : privacy